Povrch filmové hladiny
Autorkou znělky 3. ročníku je režisérka a laureátka loňské Ceny Marienbad Film Festivalu za film Stopy, střepy, kořeny Květa Přibylová, která spolupracovala s Michaelou Hoffovou a Janem Richtrem. Tvůrci vytvořili znělku jako autorské dílo, minutový experimentální film, který je inspirován prostorem města a z něj pak odvodili tři krátké, 20 sekundové verze. Znělka abstrahuje město do obrazů proudící vody a barevných tulipánů, zachycuje vztah města k vodnímu živlu a lázeňskou úpravnost. Vodní hladina v neposlední řadě odkazuje k povrchu filmového plátna, které na konci léta v Mariánských lázních znovu ožije pohyblivým obrazem.
Autorka Květa Přibylová ke znělce uvádí:
"Znělka je minimalistickou hrou s proměnlivostí několika jednoduchých
obrazů. Vzhledem k tomu, že Marienbad Film Festival se významně zaměřuje na experimentální
film, chtěli jsme znělku překvapivou, pracující netradičními filmovými postupy a vzbuzující divákovu
obrazotvornost.
Výchozím materiálem je voda, živel, který prostupuje Mariánské Lázně. Je přítomná v lesích okolo, je patrně důvodem samotné existence města, které se točí kolem ní. Je to voda živá, léčivá, vyvěrající. Vodní hladina se ve světle mihotá, vytváří až hypnotickou hru odlesků. Je doslova pohyblivým obrazem (motion picture) zrcadlícím a deformujícím výřez světa, jakýmsi filmovým ready madem, abstraktním filmem sama o sobě.
Dalšími prvky jsou bubliny a tulipány. Bubliny, dokonalé kuličky, které z vody nepředvídatelně vyvěrají, tancují na hladině a zase zanikají. Dají se vnímat ryze výtvarně či jako mikropříběhy vzniku, zániku a pomíjivosti. Tulipány, květiny z lázeňských záhonů, v sobě naopak mají spořádanost, úpravnost a jistou umělost šlechtěných květin. A samozřejmě křehkost. Odkazují na lázeňskou kulturu. Zásadní však byla jejich barva a tvar, které v případě červené květiny připomínaly plamen. S touto asociací jsme si hráli ve střihu i zvuku, a tak je možné, že divák zůstane místy na pochybách, zda vlastně viděl oheň či vodu."
Výchozím materiálem je voda, živel, který prostupuje Mariánské Lázně. Je přítomná v lesích okolo, je patrně důvodem samotné existence města, které se točí kolem ní. Je to voda živá, léčivá, vyvěrající. Vodní hladina se ve světle mihotá, vytváří až hypnotickou hru odlesků. Je doslova pohyblivým obrazem (motion picture) zrcadlícím a deformujícím výřez světa, jakýmsi filmovým ready madem, abstraktním filmem sama o sobě.
Dalšími prvky jsou bubliny a tulipány. Bubliny, dokonalé kuličky, které z vody nepředvídatelně vyvěrají, tancují na hladině a zase zanikají. Dají se vnímat ryze výtvarně či jako mikropříběhy vzniku, zániku a pomíjivosti. Tulipány, květiny z lázeňských záhonů, v sobě naopak mají spořádanost, úpravnost a jistou umělost šlechtěných květin. A samozřejmě křehkost. Odkazují na lázeňskou kulturu. Zásadní však byla jejich barva a tvar, které v případě červené květiny připomínaly plamen. S touto asociací jsme si hráli ve střihu i zvuku, a tak je možné, že divák zůstane místy na pochybách, zda vlastně viděl oheň či vodu."